Jedlé dárky: Nakládaná sušená rajčata & Nakládané sýry

Před Vánoci každý přemýšlí, čím by obdaroval svoje blízké. Přemítá, prochází obchody a stejně ne a ne přijít na to, co by "TO" skvělé mělo být. Už od dob mateřských školek či prvního stupně základní školy víme, že nejlepší dárky jsou přece ty vlastnoručně dělané, do kterých se dá všechna láska. Leč ze školních let jsme vyrostli a pokud si vaši přátelé a rodiče nepotrpí na keramické ručně dělané svícínky, moduritové přívěšky nebo kresby voskovkami, musí vyrůst i naše ambice na vlastnoruční dárky. 

Takové jedlé dárky jsou hrozně oblíbené, nevíte co k svátku, tak koupíte kytku a bonboniéru. Ano, můžete přijít do každého super - hyper - mega marketu a koupit si vánoční koš s vybranými lahůdkami. Ale kam zmizela invence, kouzlo vlastního vyrábění, touha opravdu potěšit obdarovaného? A proto jsem si řekla "Dost!" a možná od léta přemýšlela o všech možných variantách vlastnoručních jedlých dárků. A divili byste se, kolik se toho dá doma udělat, a je to nesčetněkrát lepší než koupená varianta. Dnes bych vám ráda představila slanosti v podobě nakládaných rajčátek a nakládaných pikantních sýrů. Těšíte se? Máte na co :-)

Vánočková příprava na Vánoce

Vánoce se kvapem blíží a já jsem si letos řekla, že bych se mohla vytáhnout a upéct vlastní nejvlastnější domácí vánočku. Napřed jsem koketovala s možností kváskové varianty, ale tu jsem z vlastní zbabělosti raději opustila. Nakonec jsem se po dlouhém procházení internetu rozhodla pro recept na vánočku od Koko, který mi doporučila i kamarádka Míša. A jelikož to měla být jen zkušební verze, udělala jsem jí z poloviční dávky. Tvarově výsledná vánočka sice nedopadla na jedničku, ale chuťově mě přesvědčila, že (nejen) druhý pokus určitě proběhne :-)

Domácí játrová paštika

Domácí játrová paštika, to bylo něco, co jsem vždycky obdivovala a potichu si říkala, že bych to taky ráda někdy zkusila. Ale vždycky jsem se bála a představovala si pod tím nějakou divokou alchymii kuchyňskou. Tak jsem to pořád odkládala, vymlouvala se až jsem si to nedávno v obchodě šinula kolem kuřecích jater, a na just je vzala. Ležely v lednici a čas neúprosně tlačil, tak jsem se do toho dnes dala. Prohlédla jsem si několik receptů různě na internetu a nakonec vytvořila takovou svojí verzi. A světe div se, vůbec to není těžké! 

Luxusní vaječný likér

Blíží se Vánoce a to má u mě za následek hned několik věcí. Začnu v panice přemýšlet, komu vlastně co koupit pod stromeček. Taky se hrozím toho, že musím napéct cukroví... alespoň nějaké a že musím připravit tolik různých věcí. Ale letos jsem se neskonale těšila na to, že nastal ten správný čas, udělat si naprosto dokonalý vaječný likér. 

Loňské Vánoce jsem ho ochutnala od mé kamarádky Jany. A jelikož pánové měli svoje "pánská" pití  a Jana nepije alkohol vůbec, způsobila jsem tehdy celkem citelný úbytek toho skvostného likéru :-) Tak jsem si recept vyprosila a můžu se podělit i s vámi!

Variace na rohlíkové téma

O tom, že si doma peču vlastní chleba, dokonce kváskový (= ten nejlepší z nejlepších) a že si sem tam připravím i jiné pečivo v podobě housek či křupavých rohlíků, jste už určitě na mém blogu četli. Takže další variace nikoliv na renesanční, ale na rohlíkové téma, je tady. 

Moje oblíbené klasické těsto na rohlíky "osmdesátky" se dá samozřejmě vylepšovat změnou části mouky za celozrnnou, chlebovou, žitnou... nebo se dají přimíchat různá semínka, vločky či oříšky. Já jsem tentokrát zůstala u klasiky klasik, tedy čistě bílé pšeničné a ta vylepšení se nacházela v a na rohlících v podobě různých lahůdek. Vznikly mi tak takové pochoutky, jako jsou párky v rohlíku, anglické rohlíky, houstičky se sýrem nebo raženky s mákem!

Kaštanový koláč s čokoládovou ganache

Kaštanový koláč? A co že to vlastně je? Jak jsem na to jen přišla? Nebojte se, nebudeme sbírat kaštany pod stromem nebo je brát dětem z kufříku na pracovní výchovu. Kaštany použité na tento koláč jsou něco úplně jiného. Je to světově proslulá pochoutka a u nás v Evropě jsou na ni specialisté hlavně na Slovensku a v Maďarsku. Odsud se dováží ta nejlepší kaštanová pyré. My si je můžeme koupit celé, ještě ve skořápce, v podzimním čase třeba v supermarketu (tuhle variantu ale po své zkušenosti příliš nedoporučuji, máte-li možnost sehnat kaštany jinde, určitě to udělejte) nebo na různých předvánočních trzích, kde jsou prodávány už naříznuté a pečené :-)

Úplně nejzvláštnější na tomto koláči je ale to, že já jsem kaštany nikdy nejedla - pokud nepočítám sladké Ledové kaštany - a nikdy z nich nevařila. Tento koláč jsem si usmyslela udělat, když jsem šla kolem těch baculatých fešáků v supermarketu a nemohla jsem se té představy zbavit. Tak se na něj pojďme podívat.

KOKA sušenky

Derby, Esíčka, Koka! Každý je zná, každý je miluje a kdo tvrdí že ne, tak si je kupuje aspoň potají. Taky Vás vždycky štvalo, jak málo těch lahodných sušenek v balení vlastně je? Vychutnáte si jedno, druhé... a za chvíli jsou na dně už jen drobky. A nedej Bože, abyste se o ně snad museli s někým dělit! Co tahle si je udělat doma, přesně tak, jak je máte rádi? A budou lepší, bez éček a jiných pochutin, a hlavně... hlavně jich bude víc! :-) Takže, pokud máte rádi kokosovo-čokoládové sušenky KOKA, neváhejte a čtěte dál.

Dýňový cheescake

Dnešní článek bude pokračováním předchozího a hlavně bude moc moc dobrý. Vlastně naprosto úžasný, protože bude o podzimní perle v podobě dýňového cheescaku, voňavém po skořici, skoro jako předzvěst Vánoc. Potěší duši i tělo vůní, strukturou i veselou podzimní barvou. Zvláštní bude článek proto, že to v podstatě dvoučlánek, a taky proto, že recept najdete někde úplně jinde - a to na blogu mé kamarádky Míši, která mě svým neutuchajícím pečícím entuziazmem nakazila :-) Nebyla bych to opět ale já, kdybych si v každém z koláčů neudělala nějakou svojí úpravu. Pojďme se na ně podívat!

Čokoládovo-kávový koláč s chilli

Dnešní článek bude tak trochu jiný než ostatní. A hlavně bude moc moc dobrý. Vlastně naprosto úžasný, protože bude plný sladkých koláčů - luxusního čokoládovo-kávového a podzimní perly v podobě dýňového cheescaku. Zvláštní bude článek proto, že to v podstatě dvoučlánek, a taky proto, že recepty najdete někde úplně jinde - a to na blogu mé kamarádky Míši, která mě svým neutuchajícím pečícím entuziazmem nakazila :-) Nebyla bych to opět ale já, kdybych si v každém z koláčů neudělala nějakou svojí úpravu. Pojďme se na ně podívat!

Podzimní dýňová polévka

Znáte to, blíží se podzim. Dny jsou kratší a kratší, počasí studenější a ufoukanější a čím dál víc protivnější. Chtělo by to něco na zahřátí a na lepší náladu. A co by to mělo být jiného než vesele oranžová, voňavá, hustá a teplá dýňová polévka? S opraženými dýňovými semínky, kapkou smetany na vrch. Končí sezona dýní a pokud jste ji doteď neměli odvahu vyzkoušet, máte poslední možnost to napravit. Tak hurá na zahrádku, na farmářské trhy nebo v nejhorším do supermarketu. Jdeme vařit dýňovou polévku! 

Domácí rohlíky a houstičky

Možná si je ještě pamatujete, možná jste tak mladí, že takzvané "osmdesátkové rohlíky" nepamatujete. To jsou takové ty rohlíky, které se daly koupit dřív. Z vnějšku křupavé a vevnitř nadýchané a vatové, voňavé po másle a nádherně křehoučké. Na mém oblíbeném pečícím serveru Pečempecen se rozmohla mánie rohlíků "jako kdysi" a nešlo jinak a i já jsem je musela zkusit. Při prvním pokusu to byly rohlíčky, pěkně zatočené usměvavé, makové a sezamové, při pokusu druhém jsem se rozhodla pro houstičky. No pojďme se na ně podívat :-)

Broskvová zmrzlina

Na začátku byl nápad, taky mlsný jazyk a hlavně... spousta téměř přezrálých broskví ze zahrádky mých rodičů. Džemů už jsme udělali požehnaně, koláč jsme upekli, tak co dál? ZMZRLINU! 

Recept jsem si nenastudovala žádný, dávala jsem dohromady co jsem si tak různě pamatovala a hlavně co jsem našla v ledničce a ve špajzce :-) Čirou náhodou se mi povedl uplatnit při výrobě hned dva mé vlastní produkty - lučinu a zázvorový sirup. A recept je znovu velmi triviální, jako většina receptů na ty nejlepší věci. V jednoduchosti je krása a hlavně síla :-)

Domácí lučina

Není to tak dávno, co jsem prvně zkusila domácí máslo a hned jsem Vám o tom musela nadšeně napsat. Chudák nebohá domácí lučina, která zůstala přehlédnutá, ač jsem jí s velkým úspěchem vyzkoušela a rozšířila mezi přátele a rodinu dál. Mela jsem tedy v lednici všechno potřebné, a tak jsem si řekla, že tentokrát Vám představím domácí lučinu. Až dočtete článek, nebudete mi věřit, že je to vážně tak JEDNODUCHÉ! Vážně :-)

Zázvorový sirup

Musím se konečně zase ozvat, a dát o sobě vědět. Posledních pár dní, spíš týdnů, bylo hektických a ač jsem vyzkoušela spoustu nových věcí, nějak jsem nenašla čas na to, všechno Vám sem sepsat. Ale to by byla škoda, takže je nejvyšší čas napravovat resty.

Prvním z nich bude právě zázvorový sirup. A proč jsem se rozhodla právě pro něj? Ani nějak nevím, přemýšlela jsem o něčem dobrém a zdravém, co by mi doma vydrželo. A taky jsem přemýšlela nad dárky k Vánocům. Letos bych chtěla blízké podělit nějakými vlastnoručními dobrotami. A takové dobroty se musí napřed co? Vyzkoušet :-) A co je v zimním období nejlepší? Zázvorový čaj na vyhnání bacilů. Co Vám ale budu povídat, v létě zalitý sodovkou a s ledem je taky výborný! :-)

Domácí kvásek a první vlastní kváskový chleba

Jak jste si mohli nedávno všimnout, propadla jsem domácímu pečení. Tedy, propadnutí to ještě úplně není, ale dělám první krůčky a kroky. Začala jsem jednoduchoučkou focacciou, pak zkusila něco většího - nehnětený chleba od pana Cuketky. Dalším logickým krokem bylo něco ještě většího... založit vlastní kvásek, abych mohla péct tradiční klasický nejklasičtější nelepší a nechutnější domácí chléb. Takový jaký dělali už naši pra pra pra pra předci - KVÁSKOVÝ CHLÉB.

Behind the scene

V posledních dnech nemám příliš času a tak trošku i nálady vyvařovat a vypékat nějaké specialitky. Chuť by tedy byla, ale v těch vedrech, která poslední dobou panovala nejsem schopná přílišně přemýšlet, natož se nějak blýsknout v kuchyni. Jediná novinka, která snad vznikla, byla mrkvovo-zázvorová polévka, která vypadala i chutnala skvěle a jestli ji ještě budu znovu dělat, určitě jí nafotím i popíšu :-)
Druhým důvodem proč nekulinařím, je to, že se celá má část kuchyně a vlastně i veškerého našeho majetku přesunula na západ od Prahy. Přesněji do Plzně.

Můj první chlebík

Jak jsem psala v minulém článku, také o chlebu, leč italském, dalším kouskem do mé sbírky home made a zároveň velkých premiér, byl pro tentokrát domácí chléb a to prosím bez hnětení. Recept na tento jednoduchý a výborný kus pečiva pravděpodobně obletěl svět už několikrát. Já sama jsem se inspirovala z článku pana Cuketky, který jej pro změnu převzal z New York Times. Nalézt tento recept můžete snad v každé diskuzní skupině o pečení chleba i u nás či na Slovensku. 

Ono je v podstatě jedno, kde jste k tomu receptu přišli, protože všechno záleží na výsledku za minimum odvedené práce. Chléb bez hnětení totiž většinu práce udělá téměř sám - Vy si s těstem budete hrát dohromady možná 15 minut, a to počítám i vložení a vyndání z trouby. 

A pokud dodržíte základní body receptu, z trouby se Vám může vyloupnout třeba i něco takhle krásného...

Jak jsme chutnali Itálii: Focaccia

Doma pomalu ubývalo pečivo a já cítila potřebu vytvořit něco vlastního. V jedné z diskuzí o vaření - pečení - jídle jsem narazila na zmínku o focaccie - italském chlebu. No, a jak to jinak dopadlo, než že jsem neodolala, prohrabala špajz a zjistila, že mám všechny suroviny po ruce.

Focaccia, nebo také chléb pro chudé, je vskutku nenáročný na suroviny a ve výsledku naprosto neskutečný kousek pečiva, který může být pokaždé jiný. Záleží jen na Vaší chuti a na obsahu Vaší lednice či spíže a kořenek. 

Domácí máslo

Nedávno mi bylo řečeno, že jsem tak trochu "alternativní". To když jsem kamarádce posílala odkaz na obchůdek, ze kterého jsem byla nadšená a do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Nepřijdu si tak, ale možná pro někoho jiného taková jsem. Testuji cizrnu, učím se zařazovat spoustu druhů luštěnin mezi pravidelnou stravu. Experimentuji s domácím taveným sýrem nebo jsem též propadla kouzlu domácí lučiny...

Ano, homemade věcem prostě neodolám, protože jsou většinou jednoduché a přitom chutné a lepší jak kupované, plné všelijakých příměsí a ingrediencí - no znáte to, složení výrobku přes půl kelímku a podobně :-)

Jak jsem vyráběla tavený sýr

Není to tak dávno, vlastně asi jen dva dny zpátky, co jsem narazila při prohlížení facebookové stránky Dobré rady a nápady na jeden jednoduchý, leč neskutečný recept. Byla jsem k němu skeptická, a když jsem si ho později trochu "vygooglila" abych si o něm zjistila víc, našla jsem ho všude možně, dokonce i na tak kontroverzním webu, jako je mimibazar :-) To mě možná krapet zviklalo, ale nikoliv odradilo!
Koho by nelákalo si aspoň jednou zkusit vytvořit vlastní tavený sýr bez většiny průmyslově přidávaných éček a hromady tavících solí, kde navíc nemáme jistotu, co že do to těch lahodných roztíracích trojúhelníčků vlastně natavili? 

Zeleninové chipsy

Prvně jsem je ochutnala během svého ročního pobytu v Londýně. Bylo to zvláštní, nečekané a taky nečekaně dobré. Plátky červené řepy, mrkve nebo dokonce petržele! Lehce solené, lehce nasládlé a hlavně křupavě křupavé. A taky zapomenuté kdesi v temných zákoutích mé paměti. Řeč je o zeleninových chipsech, zdravější verzi tradičních smažených bramborových lupínků. 

Těšila jsem se na článek o mém fenomenálním úspěchu, o skvělém zdravém křupání které náramně chutná. Ale! Realita je poněkud jiná, jak už tak velká očekávání povětšinou dopadají. 

Jak jsem zvládla své první halušky se zelím

Po dlouhé době nemoci jsem znovu dostala chuť něco zajímavého ukuchtit. Když je člověk nemocný, jediné, co se pak doma vaří, jsou čaje. Ovocný, černý s citronem, zázvorový s medem (silný jako čert) a na nějaké hopsání v kuchyni není ani pomyšlení. Ale jelikož je mi už líp, a mám mlsný jazýček (a nejsem taková doma sama), tak jsem se odhodlala k další kuchařské metě. Bramborové halušky s kysaným zelím. S mamkou jsme je doma dělaly mnohokrát, ale ještě nikdy jsem se do nich nepustila sama. A to byla výzva, které se jednoduše nedalo odolat :-)

Jak jsme chutnali Itálii: Špagety s mořskými plody

V minulém článku z mini série Jak jsme chutnali Itálii jsem avízovala nějakou dobrotu z mořských plodů. Neuplynulo ani moc času, a je tady. Tentokrát jsou to špagety s mořskými plody v rajčatové omáčce s čerstvou petrželkou. Pro italskou kuchyni je typické tzv. "simple and easy". Tím myslím, že jednoduchá a nepoužívá velké množství surovin a dochucovadel. Drží se základních surovin a s nimi dokáže mnoho. Rajčata, česnek, pasta, olivový olej, čerstvé bylinky, ryby... 

Následující fotka přesně vystihuje to, co jsem se doteď pokoušela slovně popsat. 

Jak jsem si dělala zásoby - BBQ omáčka

Je to jen něco málo přes týden, kdy jsem poprvé přišla s Barbecue omáčkou, podle (téměř) vlastního receptu a použila ji dohromady s kuřecími křidýlky. Doma sklidila takový úspěch, že jsem přemýšlela nad repete. Ale ne jen tak nějaké, ale pořádné. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych si tento lahodný roztok, tuto úžasnou marinádu, chutnou omáčku, udělala plný velký hrnec a uchovala ve sklenicích jako marmeládu :-) A jelikož mám doma mlsouna obecného, poddruh všežravý, tak se tenhle nápad setkal s nadšeným ohlasem. 

Vejce v kalíšku

Milí,

dnes vám představím recept, který jsem převzala z Deníku Dity P., tedy kuchařky napsané Ditou Pecháčkovou, bývalou šéfredaktorkou Apetitu, současnou šéfredaktorkou Albert magazínu a tvůrkyní Vyšívaného porcelánu. Tak trochu jí obdivuju :)). Deník Dity P. je krásná kuchařka plná velkých fotografií, pochopitelných postupů, receptů ne až tak náročných na suroviny a vtipných textů, takže můžete očekávat, že recepty Dity P. tu budu prezentovat poměrně často.

Co bych přála manažerovi Tesca na Borských polích

Svůj první článek na food blog nezačnu tradiční ňamkou, nad kterou se vám budou sbíhat sliny. Ty, doufám, přijdou na řadu později. Ale dnes se budu věnovat jídlu z druhého konce žebříčku. Jídlu, kterému není radno věřit. Jídlu, které byste měli zkonzumovat nejlépe čtyři vteřiny po zaplacení. Ano, tušíte správně, tenhle článek bude o masu z Tesca.
Přiznám se, že nemám přehled o kvalitě pultového prodeje, protože pokud se dostanu ke koupi masa před šestou večerní, daleko radši nacpu dvě stovky za kus krávy/vepře/kuřete/kachny řezníkovi – živnostníkovi než korporaci, jakou je právě Tesco. Ale když jdete unavení z práce a zjistíte, že si prostě potřebujete nutně v devět večer uvařit hovězí na houbách s rýží, tak vám nic jiného, než nonstop Tesco nezbude. Alespoň tedy v mém současném plzeňském bydlišti.

Jak jsme se rozmnožily

Nápad psát blog o jídle, moderní je teď říkat food blog, mělo spoustu lidí. Někteří se dostali až tak daleko, že ho opravdu založili a napsali pár svých prvních článků. Někteří se vypracovali a jsou z nich známí autoři. A někteří mají sice talent na psaní, vášeň do vaření, ale to založení blogu pořád nějak vázne. A proto přicházím s vysvětlením toho, jak jsme se rozmnožily :-)
Mám skvělou kolegyni a kamarádku Marušku, která tuze ráda peče (a moc se jí to daří, aspoň co můžu posoudit) ale nikdy se nedostala k tomu, psát blog. A tak jí říkám: "A co to zkusit psát se mnou.." No a tak nějak to bylo :-) 
Maruška se Vám představí ne zrovna typickým článkem, ale každý z nás víme, že i takové věci se prostě stávají. Musíme s tím žít, ale nemusí se nám to líbit. Stejně jako jí, stejně jako mě :-) 

Proto prosím přivítejte Marušku jako mojí druhou spoluautorku. 

Jak jsme chutnali Itálii: Lasagne

Dneska jsem se rozhodla oprášit si vzpomínky na jednu výtečnou lahůdku italského původu. Lasagne. Nepřipravovala jsem je už možná pět let, ale přesto jsem si věřila, že to dobře dopadne. Měla jsem k tomu ještě jeden důvod - přítel lasagne nikdy nejedl, takže moje budou první, které kdy ochutná. No uznejte, to je přece velká zodpovědnost :-) 
Pro oživení receptu po dlouhé době jsem se rozhodla pro nejklasičtější variantu a to s boloňskou omáčkou a  po dnešním úspěchu předpokládám, že to nebude jediná chutná kombinace, kterou ještě vyzkoušíme. 

Když mě přepadla mlsná

... tak jsem se vydala na obhlídku lednice. A nakonec z toho vznikl skvělý kefírový koláč s čokoládovou polevou. Recept je úplně jednoduchý, žádné vážení a odměřování. Tudíž nepotřebujete speciální vybavení, ale vystačíte si s hrnkem, skleničkou nebo třeba i plastovým kelímkem.

Dršťková polévka poprvé

...aneb jak mi dršťkovka skoro dala do dr... do nosu. Včera jsem se vydala zcela neznámým směrem v oblasti poživatin a rozhodla se uvařit hovězí dršťkovou polévku. Viděla jsem jí asi pětkrát, ochutnala maximálně jednou, takže mým odrazovým můstkem byl pouze recept a matné ponětí o tom, jak by asi měla chutnat. Proč že jsem se do této polévky pustila, i když s ní nemám žádný bližší vztah? Šla jsem si tak supermarketem a ony tam ležely mezi ostatním masem a mě napadlo, že by to příteli mohlo chutnat.

Kuřecí křidélka v Barbecue omáčce

Barbecue omáčka, nebo taky zkráceně "eméricky" BBQ je pro mě snad nejznámější omáčkou na/k masu. Dá se použít jako marináda na naložení masa od kuřecích křidélek až po vepřová žebírka a určitě se hodí jako studená omáčka i k pořádnému hovězímu steaku. Na internetu můžete nalézt milion a jeden recept na tu pravou BBQ omáčku, a kdo ovládá cizí jazyky, tak má možnosti daleko větší. Já jsem si udělala takovou kompilaci nezajímavějších receptů, upravila pro své podmínky a nahradila suroviny, které mi doma zrovna došly... jako třeba kouřová sůl či uzená paprika :-)

Wendy v kuchyni

Proč  Wendy a proč zrovna v kuchyni? Je to vlastně úplně jednoduché. Ač se jmenuji Petra, Wendy je jedno z mých internetových altereg, které ke mě docela stabilně a natrvalo přirostlo. V kuchyni se bude blog nacházet také z jendoho zcela očividného důvodu. Miluju vaření, mám ráda pečení, vyskytování se v kuchyni je mou oblíbenou činností... Co víc dodat?