Co bych přála manažerovi Tesca na Borských polích

Svůj první článek na food blog nezačnu tradiční ňamkou, nad kterou se vám budou sbíhat sliny. Ty, doufám, přijdou na řadu později. Ale dnes se budu věnovat jídlu z druhého konce žebříčku. Jídlu, kterému není radno věřit. Jídlu, které byste měli zkonzumovat nejlépe čtyři vteřiny po zaplacení. Ano, tušíte správně, tenhle článek bude o masu z Tesca.
Přiznám se, že nemám přehled o kvalitě pultového prodeje, protože pokud se dostanu ke koupi masa před šestou večerní, daleko radši nacpu dvě stovky za kus krávy/vepře/kuřete/kachny řezníkovi – živnostníkovi než korporaci, jakou je právě Tesco. Ale když jdete unavení z práce a zjistíte, že si prostě potřebujete nutně v devět večer uvařit hovězí na houbách s rýží, tak vám nic jiného, než nonstop Tesco nezbude. Alespoň tedy v mém současném plzeňském bydlišti.

Jak jsme chutnali Itálii: Lasagne

Dneska jsem se rozhodla oprášit si vzpomínky na jednu výtečnou lahůdku italského původu. Lasagne. Nepřipravovala jsem je už možná pět let, ale přesto jsem si věřila, že to dobře dopadne. Měla jsem k tomu ještě jeden důvod - přítel lasagne nikdy nejedl, takže moje budou první, které kdy ochutná. No uznejte, to je přece velká zodpovědnost :-) 
Pro oživení receptu po dlouhé době jsem se rozhodla pro nejklasičtější variantu a to s boloňskou omáčkou a  po dnešním úspěchu předpokládám, že to nebude jediná chutná kombinace, kterou ještě vyzkoušíme. 

Dršťková polévka poprvé

...aneb jak mi dršťkovka skoro dala do dr... do nosu. Včera jsem se vydala zcela neznámým směrem v oblasti poživatin a rozhodla se uvařit hovězí dršťkovou polévku. Viděla jsem jí asi pětkrát, ochutnala maximálně jednou, takže mým odrazovým můstkem byl pouze recept a matné ponětí o tom, jak by asi měla chutnat. Proč že jsem se do této polévky pustila, i když s ní nemám žádný bližší vztah? Šla jsem si tak supermarketem a ony tam ležely mezi ostatním masem a mě napadlo, že by to příteli mohlo chutnat.