Můj první chlebík

Jak jsem psala v minulém článku, také o chlebu, leč italském, dalším kouskem do mé sbírky home made a zároveň velkých premiér, byl pro tentokrát domácí chléb a to prosím bez hnětení. Recept na tento jednoduchý a výborný kus pečiva pravděpodobně obletěl svět už několikrát. Já sama jsem se inspirovala z článku pana Cuketky, který jej pro změnu převzal z New York Times. Nalézt tento recept můžete snad v každé diskuzní skupině o pečení chleba i u nás či na Slovensku. 

Ono je v podstatě jedno, kde jste k tomu receptu přišli, protože všechno záleží na výsledku za minimum odvedené práce. Chléb bez hnětení totiž většinu práce udělá téměř sám - Vy si s těstem budete hrát dohromady možná 15 minut, a to počítám i vložení a vyndání z trouby. 

A pokud dodržíte základní body receptu, z trouby se Vám může vyloupnout třeba i něco takhle krásného...

Když jsem slibovala ten neskutečně jednoduchý recept, tak začneme od surovin, tentokrát se neváží, ale hrnečkuje. Vezměte si hrneček s obsahem alespoň 200 ml, ne víc jak 250, pak by se musely ostatní suroviny upravit.

• 3 hrnky hladké mouky
• 1 a 1/2 lžičky soli
• 1/4 lžičky sušeného droždí
• 1 a 1/2 hrnku vody

               + semínka, koření a oříšky podle chuti, mouku na podsypání

• litinový hrnec nebo skleněnou zapékací misku s víkem nebo pekáček s víkem nebo hrnec s poklicí (bez umělohmotných doplňků) nebo, jako v mém případě - remosku

Mouku můžete použít klasickou hladkou pšeničnou bílou, nebo celozrnnou pšeničnou nebo žitnou chlebovou. U té posledně jmenované ale pozor, nedávejte víc jak jeden hrnek. Žitná mouka nekyne tak dobře jako pšeničná, zároveň by chleba byl příliš tuhý a hutný.

Suroviny máme, tak jdeme na to :-) Do větší misky jsem si namíchala svojí mouku - použila jsem 2 hrnky bílé pšeničné a 1 hrnek žitné chlebové. K mouce přidáme ostatní suché suroviny a společně trochu pomícháme. Můžeme přidat semínka, oříšky, kmín a podobně, podle chuti. Nabereme jeden hrnek vody, takové akorát vlažné a vlijeme. Začneme míchat směs, když je moc tuhá, přiléváme zbylý půl hrnek vody, ne však najednou, jen tak, aby se vše krásně spojilo. Pokud to ve Vaší misce vypadá jako na následujícím obrázku, máme pro teď téměř padla. 

Mísu překryjeme potravinářskou folií, já ještě zabalila do utěrky a dala odpočívat do rohu kuchyně. Pro jistotu jsem pod ní postavila tác kdyby těsto bylo extrémně divoké. To vše přibližně v deset hodin večer a až do následujícího odpoledne, kdy jsem se vrátila z práce, jsem se těstem nemusela zaobírat. Ale stejně jsem byla zvědavá a takhle vypadalo před sedmou hodinou ráno (cca po 9 hodinách odpočinku) a pak před pátou odpoledne (cca 19 hodin kynutí), kdy jsem se pustila do předpečící přípravy.

Vidíte ty drobounké bublinky na povrchu? Ty napovídají, že celý proces proběhl dobře. Těsta vypadá, že je maličko, je trošku víc lepivé, než jsme možná u kynutého těsta zvyklí, ale nebojte. Vše je, jak má být :-)

Připravíme si vál, silikonovou podložku nebo jen část linky, hojně pomoučíme a těsto z mísy vyklopíme, vyškrábneme, prostě dostaneme ven abychom ho mohli trochu propracovat. 

Pomoučíme i shora a trošku rukama rozplácneme, aby se nám vytvořili jakési rohy, každý takový roh přeložíme do středu, jako bychom skládali obálku. Můžete třeba dvakrát. 

Po propracování potřebuje těsto znovu trochu uležet, připravila jsem si čtverec pečícího papíru dostatečně velkého, aby seděl na dno a boky mojí remosky, lehce pomoučila a přesunula na něj těsto těmi sklady dospod. Přenesla do misky a dala na balkon do tepla na hodinu ještě odpočívat. Čtvrt hodiny před koncem jsem si rozpálila remosku co to šlo, těsto v pečícím papíru přesunula dovnitř, na vrch dala čtverec alobalu a rychle zavře. A pak se už jen modlila :-)

Alobal jsem použila proto, že remoska má zdroj tepla v příklopném víku, a já nechtěla aby se chlebík hned ze začátku spálil. Pekla jsem tedy 20 minut s alobalem, poté jsem alobal vyndala a dopékala 15 - 20 minut bez něj. Mezi tím jsem nervozně procházela kuchyní a sem tam zvědavě nakoukla pod poklici - i když bych neměla... O:-)

Je tam, a vypadá ... ano, jako chleba!

Ohledně použití remosky jsem byla dosti skeptická, ale po přečtení všech možných diskuzí na téma nehněteného chleba jsem se trochu uklidnila. Jde péct opravdu ve všem. A kontrolní pohled na předcházející fotce všechna tvrzení podpořil. 

Po druhé fázi pečení - bez alobalu - jsem chleba nechala chvíli odpočívat, a pak přesunula v pečícím papíru vychladnout na mřížku (dobře, mřížku nemám, v mém případě to byl obrácený plastový odkapávač na zeleninu :-D) a hodinku čekala, než vychladne, abych mohla své dílo konečně ochutnat!!

No není to krása, a to vše za minimum námahy a v remosce.

Na povrchu vypadal krásně, kůrčička byla krásně červeno hnědá, s křupavýma prasklinkama. Rozhodující však bylo, co se skrývá uvnitř? Bude hotový? Nebude sražený? Bude mít dost bublinek? Bude se dát jíst? První nakrojení však všechny moje obavy rozplynulo. Chleba voněl překrásně, kůrka křupala, střídka byla tak akorát vlahá a ani se nedrolila. Prostě úspěch na poprvé, a téměř bez práce!

A co se k takovém domácímu chlebu hodí nejlépe? Přeci vlastnoručně utlučené domácí máslo a zeleninka! 

Dobrou křup, tedy chuť a chlebu zdar! 

Vaše Chill