Domácí čokoládové pralinky

Jsem hambářka a absolutně si to uvědomuji. Už víc jak měsíc jsem nevložila žádný článek, žádný návod, receptík, byť jen kraťoučký. Nějak jsem po příchodu z práce neměla síly na to, zdokumentovat vše, co se mi pod rukama v kuchyni rodilo. A že toho za poslední měsíc a půl nebylo málo, raději však nebudu zmiňovat, nebo by vám to bylo líto. Proto jsem si pro vás dneska připravila sladkou omluvu v podobě čokoládových pralinek. 

Recept tak trochu navazuje na můj poslední článek o výrobě jedlých dárků - pralinky byly jedním z mnoha mých tipů. A když se tak mílovými kroky blíží svátek všech zamilovaných, třeba někomu můj jednoduchý, leč efektní recept přijde vhod :-)

Jestli si myslíte, že takový pěkný čokoládový bonbón, a dokonce plněný, vy určitě nezvládnete, tak to rychle na svou nejistotu zapomeňte. Možná to z počátku vypadá jako alchymie, a samozřejmě jsou i sofistikovanější způsoby a postupy, jak dosáhnout dokonalé pralinky, ale pro naší domácí radost postačí ten absolutně nejzákladnější. 

Na pralinky potřebujeme:

• silikonovou formu na pralinky
• hořkou čokoládu (čím víc %, tím líp)

Na náplň:

• smetanu na šlehání
• bílou čokoládu/mléčnou
• oříšky, mandle, kokos
• troška alkoholu - rum, griotka

Hořkou čokoládu jsem si nalámala na menší kousky, dala do misky a tu umístila nad rendlík s vodou - vytvořila jsem si vodní lázeň. Čokoládu jsem nechala rozpustit a čas od času ji míchala, aby byla krásně hebká a jemná. Mezi tím jsem si silikonovou formu vymyla studenou vodou, někde jsem četla, že se pak bonbóny lépe vyndavají. 

Když byla čokoláda správně rozehřátá, nastala nejtěžší fáze celé výroby pralinek. Samozřejmě, pokud máte dost rozehřáté čokolády, nejjednodušší možností je ji nalít do formiček až po okraj, potom nad miskou znovu obrátit vzhůru nohama a přebytečnou čokoládu nechat vytéct zpět. Pak už jen špachtlí otřít okraje formiček. 

Já neměla dost čokolády, protože jsem prováděla zkušební výrobu, a protože, jak se znám, bych pak měla čokoládu úplně všude. Proto jsem přistoupila na pomalejší způsob a úzkou silikonovou špachtlí jsem vnitřky každé jednotlivé formičky vymazávala jako kdybych měla štětec. Taky to fungovalo ;-) Je třeba ale prohlédnout si pak své dílo ze všech stran a doladit případné nedokonalosti a nepotřená místa. 

Vymazanou formu jsem dala do lednice v klidu a pokoji tuhnout a přistoupila k výrobě náplně. Vymyslela jsem si náplň z bílé ganache s mandlemi a vaječným likérem navíc. Běžný poměr je cca 1:1 smetana s čokoládou, u bílé čokolády je však třeba dávat šlehačky méně než čokolády - na 100 g čokolády bych dala jen 70 - 80 ml smetany. Jinak to nechce moc tuhnout. (Ano, je to poznatek z vlastní praxe.. ) 

Tedy, jak na ganache - smetanu jsem si nalila do rendlíku a pomalu přivedla k varu. Jakmile se začaly tvořit bubulinky, vypnula jsem plamen a přidala k horké smetane na drobno nalámanou bílou čokoládu, několikrát rendlíkem zakroužila, aby smetana překryla čokoládu a na chvíli odstavila. Pak už jen metličkou vyšlehala dohladka, rozdělila do dvou misek a nechala vychladit - tudíž zhoustnout. Do půlka jsem při občasném míchání přidala sekané mandle a do druhé přilila asi panáka domácího vaječného likéru. 

Jakmile oba krémy pěkně zhoustly, přistoupila jsem k finální fázi - plnění a víčkování. Znovu jsem si škrtla pod vodní lázní s hořkou čokoládou, vyndala z lednice formičku se zatuhlou kostrou budoucí pralinky a připravila si kávovou lžičku na plnění. Každou pralinku jsem naplnila zhruba do 2/3 - 3/4, aby zbylo dost místa na vytvoření dna/víčka hořkou čokoládou. 

V plnící fázi je možné přidávat do pralinek třeba celé oříšky nebo mandle, či kousek jiné čokolády, kandované třešně nebo jiného ovoce jako překvapení a vylepšení celkové chuti výsledného bonbonu. Já jsem do svých vaječnolikérových vkládala celé mandle, a bylo to moc dobré :-)

 

Jakmile mám naplněny všechny formičky, čokoláda je znovu připravená ve vodní lázni a tak jsem lžičkou každou jednotlivou pralinku vyplnila čokoládou a utvořila jí tak pěkné dno. Po zavíčkování všech putovala forma zpět do lednice, kde je dobré ji nechat alespoň hodinu, ale klidně se nebojte až do druhého dne. 

Dobře vychlazené pralinky jdou ven o moc líp. Taky se při vyndavání pozná, kde se udělala jaká chyba, protože náplň může prosvítat, nebo vytékat, nebo je někde obalová vrstva tak tenká, že při vyndavání bonbon praskne (ale na druhou stranu, zase ho můžete beztrestně sníst, a to se taky počítá ;). Zkrátka, při vyndavání je zapotřebí trpělivost, opatrnost a ono to půjde.

Pokud se ještě bojíte, nebojte! Půjčte či kupte si svou vlastní formičku a hurá na to, ta možnost variability, náplní a vymýšlení kombinací, ta zdaleka předčí nabídky v obchodech. A hlavně, taková čokoládová bonboniera bude skutečně od srdce :-)

Přeji všem lahodné mlsání!

PS: Určitě nepoužívejte levné polosilikonové formičky na led, opravdu to z nich nepůjde vyklopit, věřte mi. Ověřeno praxí.