Jak jsme chutnali Itálii: Focaccia

Doma pomalu ubývalo pečivo a já cítila potřebu vytvořit něco vlastního. V jedné z diskuzí o vaření - pečení - jídle jsem narazila na zmínku o focaccie - italském chlebu. No, a jak to jinak dopadlo, než že jsem neodolala, prohrabala špajz a zjistila, že mám všechny suroviny po ruce.

Focaccia, nebo také chléb pro chudé, je vskutku nenáročný na suroviny a ve výsledku naprosto neskutečný kousek pečiva, který může být pokaždé jiný. Záleží jen na Vaší chuti a na obsahu Vaší lednice či spíže a kořenek. 

Po prozkoumání internetu a všech receptů jsem se přiklonila ke klasickému receptu známého italského kuchaře Emanuela Ridi. Je to opravdu jednoduché, pojďme se na to podívat tak, jak to popisuje Emanuel, a pak připíšu své obměny. 

• 500g hladké mouky
• 400 ml vlažné vody
• 1/2 kostky droždí
• lžíce soli
• olivový olej extra panenský
• koření dle chuti

První focacciu jsem vytvářela tak nějak improvizovaně, neměla jsem dostatek hladké mouky, ale vedle stál sáček s bio celozrnnou moukou. Tak jsem si řekla, proč ne? Droždí jsem v lednici měla, ale když jsem ho rozbalila, tak na mě ta zbylá půlkostička tak nějak skoro už mávala. (Mno jo, opravdu jsem dlouho nepekla...) Naštěstí mě zachránilo sušené droždí, nemám s ním tolik zkušeností a tak jsem mu až tak nevěřila. Proto jsem raději doma předem upozorňovala, že se to možná nepovede.

Můj výsledný recept nakonec obsahoval místo 500g hladké mouky - 300g klasické hladké a 200g celozrnné a asi 3/4 sáčku sušeného droždí místo klasického. 

A nyní triviální postup. Do mísy nalejeme 400 ml vlažné vody do které rozdrobíme půl kostky droždí (já jsem to svoje sušené taky vysypala přímo do vody, až na obalu se píše, že se přidává k mouce, no co už :-)). Metličkou rozmícháme a pak postupně vmícháváme mouku. Vzniklé těsto klasicky vypracujeme a dáme na teplé místo alespoň hodinu kynout. 

Po hodině, klidně i víc, přesuneme těsto na pomoučený vál a rukou ještě trochu zpracujeme a rozdělíme na 2 části, ze kterých dlaní vytvoříme placky. Na plech rozložíme pečící papír a přesuneme budoucí chlebíky. Olivový olej nalijeme na obě placky a rukou dál tvoříme placku aby byla rovnoměrně veliká a zároveň celá poolejovaná. Je nevyšší čas dát předehřát troubu na co nejvyšší stupeň v plynové a minimálně na 220° C u elektrické.

Natřené rozprostřené leskloučklé placky posolíme a přišel čas na výběr koření. Já jsem na jednu dala sušená nakládaná rajčata a česnek na plátky a na druhou cibuli a sušený tymián.  Na ozdobu můžete použít nepřeberné množství surovin - může to být jen sůl, nebo jen sušené či čerstvé bylinky, tymián, šalvěj, bazalka, česnek, sušená rajčata, olivy, parmazán, třeba i houby, slanina nebo kmín.. prostě co Vás napadne a co máte rádi. 

Nyní nadchází nejdůležitější část - prsty od oleje děláme do těsta důlky, zatlačujeme tak  koření a sůl do těsta (které je jinak bez soli) a zároveň ty důlky nedovolí těstu vystoupnout a  příliš se nafouknout. Tedy zůstat placaté. 

Jakmile je trouba předehřátá, šoupneme tam focacciu a můžeme začít odpočítávat přibližně 15 - 20 minut pečení. Z trouby se začne linout neskutečná vůně, která Vám připomene pečení pizzy. Těsto na italský chleba je de facto tentýž, jako na pizza těsto. Jakmile uběhne 15 minut, je dobré zkontrolovat to, co se děje v troubě. Pokud už chleba získá zlatavě růžovou barvu a přes vůni slintáte jako Pavlovovi psi, připravte se na vyndání, už to bude. Focacciu nechte chvíli vychladnout, protože kdybyste ji načali hned, srazila by se. 

Neotálejte však dlouho, protože ta chuť ještě teplého, křupavého chleba s kořením, tak té se nic nevyrovná!

Bon appetito!

Těším se na další setkání, nejen v Itálii.

Vaše Chill

Focacciu jsem během dvou dnů dělala dvakrát, podruhé jsem měla zase jiné těsto, které bylo taktéž skvělé, i když trošku jiné. Bílé hladké mouky bylo znovu 300g a k ní jsem přidala žitnou chlebovou mouku v množství 200g a tentokrát jsem měla dokoupené droždí, takže toho předepsanou půl kostku a navíc jsem do těsta přidala černé olivy nakrájené na plátky. Taky výborné, jen tedy se obávám, že s italským chlebem už neměla příliš společného, více se podobala tomu našemu. To ta žitná mouka.

Popravdě, příprava tohoto chleba mě přivedla k myšlence, zkusit opravdový domácí chleba... dnes večer se chystám zadělávat na těsto, takže se můžete v blízké budoucnosti těšit na další článek - tentokrát slibuji i více fotografií :-)