Co bych přála manažerovi Tesca na Borských polích

Svůj první článek na food blog nezačnu tradiční ňamkou, nad kterou se vám budou sbíhat sliny. Ty, doufám, přijdou na řadu později. Ale dnes se budu věnovat jídlu z druhého konce žebříčku. Jídlu, kterému není radno věřit. Jídlu, které byste měli zkonzumovat nejlépe čtyři vteřiny po zaplacení. Ano, tušíte správně, tenhle článek bude o masu z Tesca.
Přiznám se, že nemám přehled o kvalitě pultového prodeje, protože pokud se dostanu ke koupi masa před šestou večerní, daleko radši nacpu dvě stovky za kus krávy/vepře/kuřete/kachny řezníkovi – živnostníkovi než korporaci, jakou je právě Tesco. Ale když jdete unavení z práce a zjistíte, že si prostě potřebujete nutně v devět večer uvařit hovězí na houbách s rýží, tak vám nic jiného, než nonstop Tesco nezbude. Alespoň tedy v mém současném plzeňském bydlišti.

Po deseti minutách obcházení chladícího boxu, nedůvěřivém zkoumání vaniček a za podezíravého přihlížení frustrovaného zaměstnance Tesca na noční směně si konečně vyberete kus, který vypadá, jako že by se mu dalo věřit. Přinesete si ho domů a (tady nastává ta chyba) uložíte do lednice pro pozdější zpracování, protože se vám v hlavě rozleží, že byste si v devět večer měli spíš dát kus okurky, než maso s omáčkou. Poté nadáváte na dietu a žvýkáte okurku.
Druhý den večer si namočíte sušené houby, které jste v potu tváře sbírali v červenci u rodičů na chatě a vyndáte z lednice inkriminovaný kus masa. Zdá se vám, že trochu zapáchá, ale rozhodnete se mu dát ještě jednu šanci. Jenže jakmile zakrojíte, objevíte pruhy vyblitě zelené barvy, rozlezlé do všech koutů VAŠEHO masa. Šokovaně kontrolujete obal a zjišťujete, že maso má být ještě 3(!) dny “v záruce“, tedy že jako datum spotřeby je uvedeno 2.2.2013. Upřímně, po tom, v jakém stavu bylo maso dnes (30.1.), dost pochybuji, že bych ho v 2.2. v lednici našla. Podle mě by si vesele vyskákalo ven a tancovalo valčík s týden starým chlebem, co jsem zapomněla ve skříňce.

Takže si sednete k notebooku, objednáte si čínu a rozhodnete se, že to těm neřádům pořádně vytmavíte na facebookových stránkách Tesca, jenže ejhle, mají zablokovanou možnost přidávání příspěvků. Asi jsem nebyla jediná, kdo si stěžoval. A je přece daleko lepší pořádat narozeninové kvízy než koukat na fotky zkažených potravin, které by zákazníci přidávali.

Jako jasně, já chápu, že maso není zrovna trvanlivá potravina, ale krucipísek, já prostě nechci předem počítat s tím, že doba trvanlivosti je nadsazená. Chci si koupit kus jídla a nehrát ruskou ruletu, jestli to stihnu sníst dřív, než se začne kazit. Je to klamání spotřebitele? Měla bych to nahlásit na potravinářskou inspekci? Trochu mě od toho odrazuje vyústění kauz přelepovaných etiket u zkažených sýrů, ve kterých se manažeři konkrétních obchodů vymlouvali na to, že etikety přelepovali řadoví zaměstnanci. Jenomže! Dokážete si představit, že by řadový zaměstnanec vyvinul takovou míru aktivity a invence, aby něco takového udělal? Já tedy ne. Takže jestliže je cpaní napůl prošlých potravin zákazníkům výhradně v režii manažerů daného obchodu (jakože asi je), tak ŠLÁPNI NA KOSTIČKU LEGA, manažere Tesca na Borských polích!