Vánočková příprava na Vánoce

Vánoce se kvapem blíží a já jsem si letos řekla, že bych se mohla vytáhnout a upéct vlastní nejvlastnější domácí vánočku. Napřed jsem koketovala s možností kváskové varianty, ale tu jsem z vlastní zbabělosti raději opustila. Nakonec jsem se po dlouhém procházení internetu rozhodla pro recept na vánočku od Koko, který mi doporučila i kamarádka Míša. A jelikož to měla být jen zkušební verze, udělala jsem jí z poloviční dávky. Tvarově výsledná vánočka sice nedopadla na jedničku, ale chuťově mě přesvědčila, že (nejen) druhý pokus určitě proběhne :-)

Kdo chce dělat vánočku v plné parádě a v klasické velikosti, nalezne kompletní soupis nahoře v odkazu, já napíšu svou poloviční variantu zde. 

Na vánočku jsem použila:

• 280 g polohrubé mouky
• 40 g moučkového cukru
• 55 g másla
• 1 žloutek
• 1 lžičku sušeného droždí
• 150 ml mléka
• 1 vanilkový cukr
• citronová kůra (asi z 1/2 citronu)
• mandle
• rozinky máčené v rumu
• špetka soli
• špejle na zpevnění vánočky

Jelikož vlastním pekárnu, tak trošku jsem podváděla a nechala udělat všechnu těžkou práci ji. Prosála jsem si mouku a zamíchala do ní sušené droždí. V dalším kroku jsem si rozpustila máslo, do něj přidala vlažné mléko, všechny cukry (moučkový i vanilkový), žloutek a špetku soli. Promíchala jsem všechno, aby se cukr propojil se všemi tekutinami.  

Zatím je to jednoduché, že? Přichází část, kdy pracovat budou stroje a my se budeme dívat. Na dno jsem nalila tekutý mix mléka, másla, cukru, žloutku, na to přisypala prosátou mouku s droždím, zapnula jsem program těsto a mohla jsem hodinu a půl lenošit. Ze začátku je třeba těsto v míchací míse trochu usměrňovat stěrkou, dokud nevytvoří jednotnou hmotu. Pak už se o těsto opravdu starat nemusíme. 

Pokud se při čekání nudíte, můžete si mezi tím připravit mandle. Spařit a oloupat a nasekat na drobno - když je budete dávat dovnitř, nebo na plátky pokud přijdou navrch. Rozinky je dobré nechat máčet alespoň jeden den, protože krásně nasáknou vůní a chutí rumu a nabudou na velikosti. Já je máčela přes dva dny (a to z důvodu své lenosti a odkládání pečení), ale klidně by stačilo jen večer předem. 

Po hodině a půl mám těsto krásně uhnětené a nakynuté, vyklopila jsem jej na lehce pomoučený vál a prohnětla, jak jsem zvyklá z chleba. Jen tak lehce, přesto důkladně, aby se s těstem dalo pracovat. V této fázi jsem přidala namočené okapané rozinky, aby se při překládání pěkně zapracovaly do těsta. Také jsem přidala hrstičku sekaných mandlí, ale to se později ukázalo jako ne moc dobrý nápad. Ostré hrany mandlí těstu při válení pramenů zrovna nesvědčily, těsto se o ně tak nějak krájelo a pak se trhalo.

Vyválela jsem si váleček a rozdělila ho na 9 částí. Vánočku jsem chtěla třípatrovou se 4 prameny v základně, pak tři a navrchu dva. S těstem je radost pracovat, je díky máslu krásně heboučké a měkké, nelepí se a je prostě příjemné do ruky. Díky tomu jde krásně vyválet jednotlivé prameny - ideálně všechny stejně dlouhé, stejný průměr a žádné šišoidy :-)

Přesně takové nepravidelné prameny byste mít neměli:)

Teď přichází ta nejtěžší část celé vánočky, a pokud jste někdo už pletl cop, tak i tohle zvládnete levou zadní. Základnu jsem tedy dělala ze 4 pramenů, po počátečním tápání to šlo kupodivu velice snadno, pokud by však někdo nevěděl, třeba následující obrázek pomůže:

Správně upletená základna je základ! :-)

Základnu jsem přesunula na pečící papír a uprostřed trochu zmáčkla - vytvořila takový důlek pro další patro. To se skládalo ze tří pramenů a co si budeme povídat, uplést cop umí už děti v mateřské škole, takže to zvládne každý i se zavřenýma očima. No ne? :-) Konce je třeba přimáčknout k sobě a pak už jen cop přenést na žlábek připravený na základně. Pro lepší "soudržnost" můžete žlábek vytřít bílkem, který zbyl z přípravy těsta. 

Poslední patro vánočky je to úplně nejjednodušší, dva prameny obtáčíme kolem sebe, až nám vznikne dlouhá spirálka. Je lepší, když je toto poslední patro delší tak, aby se mohlo po položení na vrch z obou stran zastrčit pod vánočku. Udrží nám to částečně její pěkný tvar a schovají se konce předchozích pater ;-)

Pro lepší stabilitu si 3 - 4 špejle přelomíme napůl, jeden konec mírně zaostříme a propíchneme vánočku od horního patra po nejspodnější, ideálně vždy dvě špejle proti sobě do kříže. Udrží nám to všechna patra tak jak mají být a nestane se to, co se stalo mě, když jsem si říkala, že moje vánočka je dost pevná a netřeba jí propichovat... Varování pro všechny ostatní, propichujte, propichujte a propichujte! 

Vánočka připravená na finální kynutí a pečení.

Vánočku jsem nechala ještě asi hodinu ležet na plechu a tiše a poklidně kynout, jen jsem jí i s plechem schovala do igelitky. Po hodině jsem vánočku pomašlovala rozkvedlaným vajíčkem, posypala zbytkem sekaných mandlí a dala do trouby, rozpálené přibližně na 200°C. Pekla jsem dle instrukcí Koko do zezlátnutí, potom jsem vánočku přikryla alobalem a teplotu stáhla na 150° a pekla ještě 10 - 15 minut. Jelikož moje vánočka byla poloviční, víc už nepotřebovala. Pekla se přibližně 35 -40 minut. 

Špejle jsem sice použila, ale pozdě, takže se ze mě poučte a předvídejte.

Takhle totiž vypadá vánočka, která byla zpevněná špejlemi - pokus č. 2, těsně před Štědrým dnem :-)

Teplá je naprosto božská, druhý den s máslem a horkým kakaem nepřekonatelná, a to i přes její zjevné vizuální nedostatky. Už teď vím, že letos na Vánoce s námi bude na sto procent u stolu, a bude chutnat.