Není tomu tak dávno, kdy přišla kamarádka Maruška do práce s tím, že dostala k narozeninám šunkovar. Nebyla z toho nadšená. Já jsem byla hodně nadšená. Moje nadšení se znásobilo tím víc, když se mě zeptala, jestli ho nechci půjčit, že ho ozkouším. Jaká mohla být jiná odpověď, než ANO. Slovo dalo slovo a zanedlouho poté jsem si domů nesla krásný lesklý novoučký šunkovar. Už dlouho jsem o domácí šunce uvažovala, řešila jsem, jestli si mám koupit vlastní nerezové udělátko nebo jestli to zkusit napřed bez. Receptů jsem měla načteno dostatek, tudíž s pořádnou nerezovou zátěží v kabelce jsem po práci upalovala do řeznictví.
A tady se rozchází příběh, zatímco první šunka byla z vepřové plece, s česnekem a pepřem, ne příliš povedená, druhý pokus byl z kuřecího masa s medem a rozmarýnem, a velmi chutná. Dnes píšu o té kuřecí, ale připojím i krátký příběh šunky vepřové.