Prvně jsem je ochutnala během svého ročního pobytu v Londýně. Bylo to zvláštní, nečekané a taky nečekaně dobré. Plátky červené řepy, mrkve nebo dokonce petržele! Lehce solené, lehce nasládlé a hlavně křupavě křupavé. A taky zapomenuté kdesi v temných zákoutích mé paměti. Řeč je o zeleninových chipsech, zdravější verzi tradičních smažených bramborových lupínků.
Těšila jsem se na článek o mém fenomenálním úspěchu, o skvělém zdravém křupání které náramně chutná. Ale! Realita je poněkud jiná, jak už tak velká očekávání povětšinou dopadají.
Tedy, ne že by mi výsledný produkt nechuntal. To zase ne, ale co vše tomu předcházelo a jak neskutečně dlouho to trvalo? To odradilo i mě, experimentátora bez hranic a kuchyňskou hračičku :-)
A jak ten nápad vlastně ke mě přišel? Jak jinak než v práci, když jsem přemýšlela, čím si doma po příchodu udělat radost. Z práce jsem tedy jela rovnou do supermarketu a vykoupila místní sekci kořenové zeleniny. S čím jsem tedy nakonec operovala se dočtete v následujícím shrnutí receptu:
- 1 batát (sladká brambora)
- 3 červené řepy
- 1 velká mrkev
- 1 petržel
- 1 kedlubna (už nikdy nedoporučuji)
- sůl
- olivový olej
- bylinky dle chuti
- nekonečné množství trpělivosti
Veškerá zelenina se samozřejmě musela umýt, případě oloupat, oškábat či podobně. Batát jsem jen omyla hrubou stranou houbičky, stejně tak mrkev, petržel a červenou řepu jsem oškrábala a na kedlubnu si vzala nožík.
Dalším krokem bylo nakrájet zeleninu na tenoučké, tenoulinké plátečky. Bohužel nemám žádné vychytané struhadlo, ani naše škrabka není zrovna nejšikovnějším nástrojem, takže jsem musela vzít nůž a vše ručně nakrájet plátek po plátku. Jen krájení mi zabralo téměř hodinu. Slyšela jsem, že šťávou z červené řepy lze obarvit vlasy, potvrdit to nemůžu. Co ale potvrdit můžu, je to, že prsty tedy barví prvotřídně :-)
Kolečka zeleniny (a taky půlkolečka a různé šišoidy, podle toho, jak to zrovna vyšlo) jsem naskládala do velkého plastového cedníku, a řepu samotnou do jednoho malého. Posolila a důkladně promíchala. Tento krok je důležitý, protože budoucí zeleninové chipsy zbaví přebytečné vody, která by se potom musela dloooouze vypařovat při pečení.
Když se zeleninová kolečka důkladně "vypotí", šťávu slijeme, v cedníku je důkladně propláchneme studenou vodou a co nejvíc je vyklepeme od vody. Teď přichází další zábavná část, potřebujeme jednu až dvě kuchyňské utěrky (ty látkové, vlastně i papírové, ale ty potřebujeme jen na řepu), scezené a okapané plátky a dobrou hudbu nebo film. Kolečka zeleniny totiž musíme osušit a klást je na plech, ideálně na pečící papír. Ze začátku jsem se s tím piplala a snažila se je rozkládat rovnoměrně, dost daleko od sebe. Není to třeba, klidně je můžete skládat i mírně přes sebe, a nepotřebují žádné mezery.
Troubu si předehřejeme cca na 160 - 180 °C. V mističce si rozmícháme olivový olej s oblíbenými bylinkami - bazalka, oregano, chilli, kmín, česnek - a z vrchní strany potřeme všechnu zeleninu na plechu. Do oleje ale nesmíme přidat sůl, protože by chipsy zůstaly mokré a nekřupaly. A pak šup s tím do trouby.
Nyní nadchází asi ta nejotravnější část, při 160°C se plátky dělají hrozně pomalu, a když trochu přidáte, tak jsou zase strašně rychle, až je spálíte (vlastní zkušenost). Postavila jsem si před troubu kuchyňskou židli, do ruky vzala rozečtenou knížku a seděla "na stráži" hlídajíce chipsy. Ač se to ze začátku nezdálo, zeleninových plátků bylo neskutečné množství, a proto jsem měla 2 plechy, které jsem každý asi 5x měnila. Nemluvě o tom, jak dlouho trvalo každé várce se dosušit/dopéct do víceméně křupava.
Po několika hodinách jsem konečně dosáhla kýženého výsledku, což mě už v tu chvíli (asi po pěti hodinách v kuchyni) nikterak nenadchlo. Výsledek se sice dal baštit, křupal a tak, ale že by to bylo něco, po čem bych se utloukla, to nejspíš ne. A taky to bylo asi naposledy, co jsem něco podobného zkoušela.
Chuti nakonec hodně pomohl dip, neboli omáčka, z bílého jogurtu, špetky soli, pepře, koření na grilovanou zeleninu a stroužku česneku. A která zelenina byla nejlepší? Batát chutnal trošku škrobovitě, možná by mu prospěla krátká koupel v horké vodě, aby se "načal". Mrkev krásně křupala, nebyla příliš nasládlá a tvořily se zní roztomilé kytičky. Řepa.. ta dopadla různě, půlka byla lehce připálená, ale krásně křupala a s dipem chutnala skvěle, druhá část byla ještě pořád gumová. Mým absolutním favoritem je ale petržel. Při pečení vytvořila tvary podobné mušličkám, a chuťově byla skvělá, křupavá a s příjemnou texturou.
A co Vy, drazí čtenáři? Máte nějaký osvědčený recept na zeleninové chipsy? Víte, kde by se dalo v mém postupu udělat něco jinak, lépe? Napište mi to :-)
A jako vždy, dobrou chuť!
Žádné komentáře:
Okomentovat